Výlet je určen primárně pro žáky osmého a devátého ročníku. Protože nám však zbylo několik volných míst, obsadili je i někteří žáci 6. a 7. třídy.

Úkolem exkurze je seznámit žáky s významnými a známými místy rakouské metropole. Žáci se dostanou do cizojazyčného prostředí, mají možnost vyzkoušet si, zda se zvládnout domluvit například v obchodě či koupit si vstupenku na kolotoč.

Odjezd byl naplánován už na šestou hodinu ranní. I když museli mnozí vstávat nepoměrně dříve než normálně, dorazili všichni včas a krásně svěží. Cesta uběhla rychle, pouze s jednou krátkou přestávkou.

První informace k Rakousku a k samotné Vídni získali žáci už v autobusu od paní učitelky Sádlové. Ta, i když už je několik let v zaslouženém důchodu, svolila a pro tento den nám dělala průvodce. Už z oken autobusu nám ukazovala významné stavby současnosti – úřadovnu OSN, budovu DC Tower.

První zastávkou se stal Schönbrunn. Zámek se svým rozlehlým parkem je místem, kde můžete strávit klidně celý den příjemnými procházkami mezi vzrostlými stromy, květinovými záhony, v bludišti či zoologické zahradě. Na jaře je tady prostě nádherně.

Poté jsme vyrazili k Haus des Meeres. V jedenácti patrech na nás čekal systém řady akvárií, terárií, průchozích voliér či výstav. Rozplývali jsme se nad roztomilými rybkami, obdivovali pilnou mravenčí práci, tajili dech při pohledu na obrovské anakondy, neustále plovoucí žraloky, vznášející se medúzy, majestátní želvy i roztomilé opičky. Za sebe nevím, zda mi větší hrůzu naháněla několikametrová anakonda nebo prosklená plošina s výhledem na město Vídeň.

Z Haus des Meeres jsme pěšky pokračovali k soše Marie Terezie, poté do Hofburgu a do centra města. Tady následoval krátký rozchod a posléze přesun do zábavního parku Prater. Tady už si každý podle svého mohl vyzkoušet za poplatek 5 - 6 eur některou z obrovského množství atrakcí.

Cesta domů nám rychle utekla a přesně podle plánu jsme ve 20:00 dorazili na zastávku v Traplicích. Paní učitelka Jana Grebeníčková zvládla prostě organizaci na jedničku s hvězdičkou. Poděkovat bych chtěla paní učitelce Sádlové. Doprovázela nás ve svém volném čase, perfektně připravená, ochotno zodpovědět každý dotaz.

Na závěr malé povzdechnutí. Někteří žáci, snad aby byl jejich batůžek co nejlehčí, nechali doma i kus slušného vychování. Snad na příští výlet pojedou už v plné polní…Většina dětí ale využila příležitost něco nového se dozvědět a využít cizí jazyk v praxi. Věřím, že se jim Vídeň zalíbila natolik, aby se tam v budoucnu opět vydali.

Eva Zapletalová